Jsou dva přístupy k životu. Jeden považuje svět za prostředí, které je vytvořeno pro nás lidi a má nám sloužit. Druhý přístup je ten, že Svět je tady. My jsme se na něm vyskytli, možná omylem, a musíme tady přežít nebo zemřít a uvolnit místo dalším. Jsem zastáncem toho druhého přístupu. Vnímání světa jako boj o místo na Slunci.
Ti první, podle mého názoru, nadhodnocují význam člověka, hlavně jeho schopnost myšlení - organizování a tím ovládání svého okolí. Podle nich je člověk podoben, nebo dokonce sám Bohem.
Continue reading "NEVZDÁVEJ TO - myslím, tedy jsem, kdo jsem..." »
Kdo zůstává v klidu, vítězí. Zase a zase se to potvrzuje. Mám rád bojové sporty, ty kontaktní. Tam se "všechna filosofie, trénink, motivace, odhodlání i nasazení" ukážou ve své plné kráse. Tou Cestou je "opravdový stres".
Všechno to začíná i končí daleko dříve, zápas je jen třešnička na dortu. Je to vlastně odměna za trénink, nasazení, odříkání, výdrž. Je to vrcholný okamžik. Pro někoho i poslední. Třeba už nikdy víc nebude zápasit. Ale zažil to! Ví o sobě víc! Ví, co doopravdy umí, co vydrží!
Continue reading "Co doopravdy funguje - Noc válečníků" »
Nemám rád návody, nemám rád manuály - rád o věcech přemýšlím. Ale myšlení je mrcha, pořád "lítá", na chvíli se nezastaví. Cokoliv ho dokáže dostat mimo - kolega se zvedne od stolu, kolegyně si upraví sukni...cokoliv sebere naši POZORNOST. Čím méně rušení, tím lépe, ale nežijeme v izolaci - prostředí má na nás velký vliv, ať se nám to líbí, nebo ne. Pokud jste zenový mnich, nemáte problém, prostě usednete k čemukoliv, zaměříte pozornost, dáte do toho to nejlepší, pozorujete se při všem jakoby zvenčí a tím se o sobě něco dozvíte, něco se naučíte.
Continue reading "Mind Maps - od nejasnosti k jasnému záměru" »
